České výtvarné umění 19. století

České výtvarné umění 19. století hledá inspiraci především v historii, romantických krajinných scenériích a všímá si života obyvatel měst. Svého vrcholu dosáhlo v monumentálním ztvárnění významných událostí národních dějin, portrétní tvorbě, krajinomalbě a některých oborech užitého umění (sklo).

Historické souvislosti

Dočasné zrušení Jezuitského řádu papežem Klementem XIV. (1773-1814), provázené v českých zemích přechodným snížením úrovně vyššího školství a dále josefínské reformy z roku 1781, osvícenství a sekularizace státního uspořádání spojené s podřízením církve státu a zrušením řady řeholních řádů a klášterů ovlivnily přímo i výtvarné umění na počátku 19. století.

Dramaticky poklesl počet církevních zakázek a centralizace moci vedla ke stěhování šlechty - dalších významných objednatelů uměleckých děl - do Vídně. Zavedení němčiny jako úředního jazyka posílilo úsilí o české národní obrození i ve městech.

Roku 1769 vznikla Královská česká společnost nauk, v roce 1796 byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění a roku 1799 Akademie jako vysoká škola pro výuku malířství. Uměleckoprůmyslová škola byla založena roku 1885 a spolu s reformovanou Akademií (1896) ovlivnila zejména generaci Národního divadla.

Vývoj umění v 19. století

Architektura a užité umění

V závěru baroka se architekti vrátili k inspiraci antikou a na přelomu 18. a 19. století vznikly některé klasicistní stavby uplatňující přímé linie a sloupový řád odvozený z nejstarší řecké architektury (Muzeo del Prado, 1785-1819, Grand Théatre Bordeaux, 1777-1800, Zámek Kačina). Neoklasicistní sloh, který byl dominantní v první polovině 19. století, je označován jako empír. Souběžně s ním se uplatňoval romantický historizmus, podnícený exotikou a od druhé čtvrtiny 19. století, zejména v užitém umění, měšťanský sloh označovaný jako biedermeier. Na venkově se nová zděná architektura ještě inspiruje barokem (selské baroko).

Ve druhé polovině 19. století vznikaly v souvislosti s obnoveným zájmem o středověk a obnovu památek v duchu purismu také romantické novostavby zámků a zámeckých interiérů s napodobeninami historických předmětů a nábytku (novogotika). Období tzv. přísného historismu (1860-1880) a pozdního historismu (do počátku 20. století) existovalo souběžně s pozdním romantismem a novorenesancí (1860-1890), po kterém koncem století následovalo období eklektických historizujících slohů, zejména v městské činžovní zástavbě. V 19. století se také odehrála průmyslová revoluce, vznikla řada unikátních průmyslových staveb (Negrelliho viadukt, 1850) a novými konstrukčními materiály se stala litina, ocel a sklo (Skleník v Lednici, 1845, Petřínská rozhledna, 1891). Na přelomu století se v užitém umění uplatnil nový ornamentální výtvarný styl Art Nouveau a vznikaly první secesní budovy.

Malířství a sochařství

Koncem 18. století se v rokokové malbě a sochařství objevují neoklasicistní prvky a časný (historizujíci) romantismus. Na počátku 19. století převzala úlohu hlavních objednavatelů uměleckých děl nová střední třída bohatnoucích měšťanů, která dávala přednost portrétům, krajinám a žánrovým obrázkům. Pro nedostatek veřejných zakázek se někteří malíři živili jako obchodníci a sochařské dílny se věnovaly uměleckému řemeslu a náhrobní plastice.

Vývoj malířství ovlivnilo založení Akademie roku 1799 a její první ředitel Josef Bergler, čelný představitel akademického neoklasicismu. Po něm převzali vedení Akademie Václav Mánes (1835) a František Tkadlík (1836-1840) a počátkem 40. let Christian Ruben (1840-1852), který se předtím prosadil jako autor historické malby a do Prahy přinesl německý romantismus. První krajináři se vyučili soukromě u Norberta Grunda. Jejich následovníci byli většinou žáky krajinářské školy Akademie, kterou vedl nejprve Karl Postl (1806-1818), jeho žák Antonín Mánes (1836-1843) a po něm Maximilian Joseph Haushofer (1849-1866), pozvaný do Prahy svým švagrem a rektorem Akademie Rubenem. Další významnou krajinářskou školu založil Haushoferův žák Julius Mařák (1887-1899).

Krajinářský romantismus a tzv. Druhé rokoko ve figurální malbě se plně rozvinuly kolem poloviny 19. století. Malíři, kteří studovali v Paříži, se po roce 1850 přiklonili k realismu. V českých zemích ale elementy romantismu přetrvaly v malířství až do konce 19. století jako neoromantismus.

Generaci Národního divadla v 80. letech tvořili zejména umělci, kteří se školili nebo žili v zahraničí a byli ovlivněni renesancí a francouzským neoklasicismem.

Akademický klasicismus, převládající v monumentální sochařské tvorbě do poloviny 19. století, byl typický pro dílnu bratří Maxů, která získávala většinu zakázek a zaměstnávala další sochaře. V polovině 19. století se prvky romantismu objevují v díle Václava Levého a později u Josefa Maudera. Jistý vliv na následující generaci měla v druhé polovině století sochařská dílna a pedagogické působení Tomáše Seidana, který opouští akademický klasicismus směrem k realismu. Zakladatelem realistického sochařství a prvního sochařského ateliéru na Akademii byl až Josef Václav Myslbek. Jako nový materiál pro odlití soch se uplatnila v druhé polovině 19. století také litina.

Na samém konci století se objevil ve všech oborech umění nový umělecký styl Art Nouveau (Secese) a některé směry v malířství a sochařství, které předznamenaly moderní umění 20. století (symbolismus, impresioniosmus).

Malíři

Řazeni podle data narození

• Norbert Grund (1717-1767)
• Václav Bernard Ambrosi (1725-1806)
• Christian Seckel (1725-1811)
• Johann Jakob Quirin Jahn (1739-1802)
• František Xaver Procházka (1746-1815)
• Ludwig Kohl (1746-1821)
• Řehoř Balzer (1747-1824)
• Josef Bergler Jn. (1753-1829)
• Jan Berka (1759-1838)
• Václav Führich (1768-1836)
• Jan Karel Balzer (1769-1805)
• Karl Postl (1769-1818)
• Antonín Karel Balzer (1771-1807)
• Antonín Machek (1775-1844)
• František Horčička (1776-1858)
• Antonín Pucherna (1776-1852)
• Josef Karel Burde (1779-1848)
• Johanna Salm-Reifferscheidt (1780-1857)
• Josef Jan Alois Drda (1782-1833)
• Václav Alois Berger (1783-1824)
• Ludvík Arnošt Buquoy (1783-1834)
• František Kristian Waldherr (1784-1835)
• Antonín Mánes (1784-1843)
• František Tkadlík (1786-1840)
• Jiří Döbler (1788-1845)
• August Friedrich Piepenhagen (1791-1868)
• Antonín Langweil (1791-1837)
• Jakob Ginzel (1792-1862)
• Leopold August Friese (1793-1846)
• Antonín Jan Gareis st. (1793-1863)
• Josef Šembera (1794-1866)
• Josef Matěj Navrátil (1798-1865)
• Josef Führich (1800-1876)
• Karel Robert Croll (1800-1863)
• Karel Brantl (1801-1871)
• Vincenc Morstadt (1802-1875)
• Šimon Jakub Arkeles (1803-1875)
• František Barbarini (1804-1873)
• Christian Ruben (1805-1875)
• Adalbert Stifter (1805-1868)
• Josef Bekel (1806-1865)
• Karel Würbs (1807-1876)
• Josef Vojtěch Hellich (1807-1880)
• August Carl Joseph Corda (1809-1849)
• Maximilian Joseph Haushofer (1811-1866)
• Louisa Berková (1811-1877)
• Antonín Lhota (1812-1905)
• Emanuel Rom (1812-1878)
• Václav Anderle (1814-1849)
• Karel Javůrek (1815-1909)
• August Carl Haun (1815-1894)
• Amalie Mánesová (1817-1883)
• Antonín Liehm (1817-1860)
• Antonín Dvořák (1817-1881)
• Jan Adolf Brandeis (1818-1872)
• Josef Mánes (1820-1871)
• Emanuel Dítě (1820-1872)
• Eduard Herold (1820-1895)
• Bedřich Wachsmann (1820-1897)
• Charlotte Weyrother-Mohr Piepenhagen (1821-1902)
• Bedřich Anděl (1821-1895)
• Bedřich Havránek (1821-1899)
• Josef Hilbert (1821-1897)
• Jan Nowopacký (1821-1908)
• František Čermák (1827-1884)
• Josef Matyáš Trenkwald (1824-1897)
• Alois Bubák (1824-1879)
• Karel Svoboda (1824-1870)
• Julius Theodor Gruss (1825-1865)
• Václav Kroupa (1825-1895)
• Friedrich Friedländer (1825-1901)
• Leopold Stephan (1826-1890)
• Vojtěch Brechler (1826-1890)
• Josef Farský (1826-1889)
• Soběslav Hippolyt Pinkas (1827-1901)
• Jan Václav Kautský (1827-1896)
• Ludvík Jaroslav Bernard (1827-1882)
• Quido Mánes (1828-1880)
• Bohuslav Kroupa (1828-1912)
• Adolf Kratochvíl (1828-1876)
• Adolf Kosárek (1830-1859)
• Jaroslav Čermák (1830-1878)
• Petr Maixner (1831-1884)
• Wilhelm Riedel (1832-1876)
• Ernst Gustav Doerell (1832-1877)
• Julius Mařák (1832-1901)
• Karel Purkyně (1834-1868)
• Viktor Barvitius (1834-1902)
• Karel Schicho (1834-1908)
• František Ludvík Duchoslav (1834-1909)
• Anton Waldhauser (1835-1913)
• František Bohumír Zvěřina (1835-1908)
• Adolf Chwala (1836-1895?)
• Emil Johann Lauffer (1837-1909)
• Hugo Ullik (1838-1881)
• Leopold Ferber (1838-1912)
• Gabriel Max (1840-1915)
• Alois Kirnig (1840-1911)
• Michael Haubtmann (1843–1921)
• Beneš Knüpfer (1844-1910)
• Antonín Lewý (1845-1897)
• Josef Tulka (1846-1882)
• Josef Mathauser (1846-1917)
• Fanny Assenbaumová (1846-1901)
• Antonín Chittussi (1847-1891)
• Antonie (Antonietta) Brandeis (1848-1926)
• František Ženíšek (1849-1916)
• Alfred Seifert (1850-1901)
• Václav Brožík (1851-1901)
• Karel Liebscher (1851-1906)
• Mikoláš Aleš (1852-1913)
• Emanuel Krescenc Liška (1852-1903)
• Vojtěch Hynais (1854-1925)
• Maxmilián Pirner (1854-1924)
• Hanuš Schwaiger (1854-1912)
• Václav Sochor (1855-1935)
• Jakub Schikaneder (1855-1924)
• Lev Lerch (1856-1892)
• Jindřich Bubeníček (1856-1935)
• Felix Jenewein (1857-1905)
• Adolf Liebscher (1857-1919)
• Josef Bosáček (1857-1934)
• Zdenka Braunerová (1858-1934)
• Helena Emingerová (1858-1943)
• Vojtěch Bartoněk (1859-1908)
• Jaroslav Věšín (1859-1915)
• Václav Jansa (1859-1913)
• Oskar Fiala (1860-1918)
• Joža Uprka (1861-1940)
• Augustin Němejc (1861-1938)
• Václav Březina (1862-1906)
• František Dvořák (Brunner) (1862-1927)
• Jan Bedřich Minařík (1862-1937)
• Josef Bárta (1864-1919)
• Hermine Ginzkey (1864-1933)
• Luděk Marold (1865-1898)
• Věnceslav Černý (1865-1936)
• František Bohumil Doubek (1865-1952)
• František Kaván (1866-1941)
• Josef Douba (1866-1928)
• Bohuslav Dvořák (1867-1951)
• Ferdinand Engelmüller (1867-1924)
• Pavel Bergner (1869-1912)
• Josef Ullmann (1870-1922)
• Hugo Baar (1873-1912)
• Otakar Lebeda (1877-1901)
• Augustin Satra (1877-1909)

Sochaři

• Ignác František Platzer (1717-1787)
• Josef Malínský (1752-1827)
• František Xaver Lederer (1758-1811)
• Wenzel Prachner (1784-1832)
• Dominik Zafouk (1795-1878)
• Ludwig Schwanthaler (1802-1848)
• Josef Max (1804-1855)
• Emanuel Max (1810-1901)
• Ferdinand Pischelt (1811-1852)
• Eduard Veselý (1817-1892)
• Ernst Bruno Johannes Popp (1819-1883)
• Václav Levý (1820-1870)
• Josef Kamil Alois Böhm (1828-1862)
• Tomáš Seidan (1830-1890)
• Anton Wildt (1830-1883)
• Antonín Pavel Wagner (1834-1895)
• Ludvík Šimek (1837-1886)
• Bohuslav Schnirch (1845-1901)
• Josef Václav Myslbek (1848-1922)
• Antonín Procházka (1849-1903)
• Antonín Popp (1850-1915)
• Bernard Otto Seeling (1850-1895)
• Josef Strachovský (1850-1913)
• Josef Mauder (1854-1920)
• František Hergesel Jn. (1857-1929)
• Vilím Amort (1864-1913)
• Čeněk Vosmík (1870-1944)
• Gustav Zoula (1871-1915)

Reference

Literatura

• Müller R, Künstler der Neuzeit Böhmens. Biographische Studien. Berglers Schüler. Mittheilungen des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen XIV, 1876, s. 35-47
• Volavka V., Cesta k umění - Průvodce po dějinách národního obrození. České malířství devatenáctého století, Praha 1941
• Volavka V., České malba XIX. století, Klasicismus a první romantismus, od baroka do čtyřicátých let XIX. století. I. Praha 1942
• Novotný V., České malířství 19. století, NG a SVU Mánes Praha 1946
• Novotný V., Čeští klasikové 19. století, malíři a sochaři UB, NG a UB Praha 1948
• Moravská galerie Brno, Čeští klasikové 19. století, Brno 1948
• Liška A, Ludvík Kohl a jeho škola, kat., Muzeum hlavního města Prahy, Praha 1950
• Novotný V., České umění 19. století ze sbírek Národní galerie a Pražského hradu, NG Praha 1950
• Národní galerie III. České malířství 19. století (Generace Národního divadla). Praha 1954
• Matějček A., Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954
• Štika K., Česká grafika XIX. století, kat. 64 s., NG Praha, tisk. Orbis, tiskařské závody, n.p., Praha 1955
• Heumann J, Die tschechische klassische Malerei des 19. Jahrhunderts. Praha 1955
• Mráz B, Karel Postl a základy české krajinomalby. Praha 1957
• Macková O., České malířství 19. století, NG Praha 1963
• Macková O., České malířství 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze, Moravská galerie Brno 1967
• Volavka V., České malířství a sochařství 19. století, Praha 1968
• Macková O., Procházka V., České umění XIX. století, NG Praha 1972
• Blažíčková Naděžda, České malířství XIX. století, Litomyšl 1975
• Wittlich Petr, K modelu umění 19. století, in: Historické vědomí v českém umění 19. století. Sborník z konference v Plzni, Praha 1981, s. 142-151
• Macková O., Klasikové malířství 19. století, OG Liberec 1981
• Vlček T., Světlo v českém malířství - generace osmdesátých a devadesátých let 19. století, MM a Galerie ve Vodňanech 1982
• Kotalík Jiří (ed.), Tschechische Kunst (1878-1914). Auf dem Weg in die Moderne, Darmstadt, 1984
• Vlček Tomáš, Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914, Praha 1986
• Janištinová A., Čechy a Evropa - umění romantismu, ZČG Plzeň 1990
• Bouzková B, Česká šlechta a její pokus o oživení českého uměleckého života na konci 18. a na počátku 19. století. Documenta Pragensia X, 1991, s. 269-295
• Theinhardtová M, Historická malba v Praze a ve Vídni v polovině 19. století, pokus o srovnání, v: Hojda Z, Prahl R, (eds.), Český lev rakouský orel v 19. století/Böhmischer Löwe und österreichischer Adler im 19. Jahrhundert. Sborník příspěvků ze stejnojmenného sympozia, Plzeň 1994
• Blažíčková-Horová Naděžda, Praha v malbě 2. poloviny 19. století, MHMP Praha 1994
• Theinhardtová M., Historická malba v Praze a ve Vídni v polovině 19. století - pokus o srovnání, Český lev 1996, s. 147-150
• Blažíčková-Horová Naděžda, Mistrovská díla českého malířství 19. století ze sbírek Pražského hradu, Praha 1996
• Blažíčková-Horová Naděžda (ed.), Dějiny v obrazech. Historické náměty v umění 19. století v Čechách, NG Praha 1996
• Vlnas Vít (ed.), Historická malba v Čechách. Škola Christiana Rubena, NG a Správa Pražského hradu, Praha 1996
• Prahl R, Posedlost kresbou. Počátky Akademie umění v Praze 1800-1835. Divus, Ivan Mečl, Praha 1998 ISBN 80-902379-9-1
• Blažíčková-Horová Naděžda, České malířství 19. století. Katalog stálé expozice, Klášter sv. Anežky České, Národní galerie v Praze 1998, ISBN 80-7035-138-1
• Hojda Z, Prahl R, (eds.), Mezi časy. Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800. Sborník příspěvků z 19. ročníku sympozií k problematice 19. století, Plzeň. Praha 2000, s. 37-43
• Romantismus. Gérard Legrand ; [z fr. přel. Felipe Serrano], Praha a Litomyšl Paseka, 2001, ISBN 80-7185-314-3
• Theinardthová M, Historická malba. Čechy 1840-1860, in: Blažíčková-Horová N, Dějiny českého výtvarného umění 1780/1890, III/1, Academia Praha 2001, ISBN 80-200-0735-0
• Baroko - Architektura, sochařství, malířství (překlad z něm.), Slovart 2007, ISBN 978-80-7209-771-5
• Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814-1848 (kat. výst.), Praha 2008
• Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790-1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
• Herout Jaroslav, Slabikář návštěvníků památek, NPÚ v Praze 2011, ISBN 978-80-86516-40-0

Související články

• Klasicismus
• Empír
• Romantická architektura
• Česká kultura na přelomu 19. a 20. století

Externí odkazy

• UDKU, podrobná bibliografie k dějinám umění 19. století
• George’s: Seznam českých malířů 17.–18. stol.
• Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory: ČLENOVÉ KRASOUMNÉ JEDNOTY V KUTNÉ HOŘE 1835-1910 Archivováno 7. 2. 2019 na Wayback Machine.
• Artalk: Expozice umění 19. století v NG v Praze