Anna Masaryková


Anna Masaryková


Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha – 18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.

Život

Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii (Růžena Vacková), srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.

Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Ve svém podkrovním bytě v malostranské Cihelné ulici shromáždila velké množství zejména knižního materiálu z oblasti dějin umění, který studovala. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce českého malíře Herberta Masaryka, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Spolu se svou sestrou Herbertou se účastnila řady besed se studenty i veřejností.

Dílo

Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.

Bibliografie (výběr)

  • Corot, Praha 1937
  • Národní muzeum v Praze, Praha 1940
  • Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
  • Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
  • Jan Slavíček, Praha 1946
  • Delacroix, Praha 1947
  • Josef Mařatka, Praha 1958

Reference

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 884-885, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Biografický slovník archivářů českých zemí, s. 406.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Masaryková na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Masaryková
  • Anna Masaryková v informačním systému abART
  • iDNES.cz: Sága rodu Masaryků: velké talenty, kruté konce. A teď i potomci v Česku, 27. února 2010
  • Milan Hulík: VZPOMÍNKA: Anna a Herberta, neviditelnypes.lidovky.cz, 11. prosince 2007
  • Rozhlas.cz: Masarykovy vnučky vzpomínají, 12. března 2006
  • Lidovky.cz: Anna Masaryková byla vždy hrdá na svůj rod, 4. dubna 2011
Collection James Bond 007

Text submitted to CC-BY-SA license. Source: Anna Masaryková by Wikipedia (Historical)



 


METALBONE 3.1

Owlapps.net - since 2012 - Les chouettes applications du hibou