Luisa Marie Terezie z Artois

Luisa Marie Terezie z Artois (Louise Marie Thérèse; 21. září 1819 – 1. února 1864) byla vévodkyní a později regentkou Parmy. Narodila se jako dcera Karla Ferdinanda Bourbonského, mladšího syna Karla X., a jeho manželky Marie Karolíny Bourbonsko-Sicilské, dcery Františka I. Neapolsko-Sicilského.

Mládí

Luisin otec zemřel, když jí bylo pět měsíců. V roce 1830 její dědeček abdikoval, a tak musela Luisa i se zbytkem své nejbližší rodiny odejít do exilu, nakonec se usadili v Rakousku. Vzhledem k tomu, že byla vnučkou krále, nesla titul petite-fille de France. Její mladší bratr Jindřich byl mezi 2. srpnem a 9. srpnem 1830 podle následnického práva legitimním francouzským králem jako Jindřich V. (a navarrským jako Jindřich IV.), poté byl v letech 1844–1883 legitimním pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.

10. listopadu 1845 se Luisa ve Frohsdorfu v Rakousku provdala za Ferdinanda Karla, dědičného prince Luccy, od roku 1849 známého jako Karel III., vévoda Parmy a Piacenzy. 17. prosince 1847 zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská a Luisin tchán se stal jjím nástupcem jako Karel II. Parmský. Vévodství Lucca bylo včleněno do toskánského velkovévodství a z Luisina manžela dědičného prince Luccy se stal dědičný princ Parmy.

Luisin tchán byl vévodou z Parmy jen po několik měsíců. V březnu 1848 vypukla v Parmě revoluce podporovaná králem Karlem Albertem Sardinským. Ferdinand Karel prchl z Parmy, ale byl zajat v Cremoně. Po dobu několika měsíců byl vězněn v Miláně, dokud britská vláda nevyjednala jeho propuštění. Po krátkém pobytu na ostrově Malta, odcestoval do Neapole a pak do Livorna, kde se setkal s Marií Luisou Terezou, která právě porodila jejich prvního syna. Pak rodina hledala útočiště v Anglii a ve Skotsku.

V srpnu 1848 rakouská armáda vstoupila do Parmy a oficiálně vrátila Karla II. na trůn. Ferdinand Karel nicméně zůstal se svou rodinou v Anglii, protože nepřátelské akce mezi rakouskou a piemontskou armádou pokračovaly. Již několik let chtěl Karel II. abdikovat ve prospěch svého syna, oddálil to však až do doby, kdy to bude pro Ferdinanda Karla bezpečné.

Parmská vévodkyně

24. března 1849 byla oznámena abdikace Karla II. Ferdinand Karel, stále žijící v Anglii, se stal vévodou Parmy, Piacenzy a Anektovaných Států pod jménem Karel III. 18. května se vrátil do Parmy, o dva dny později ji však znovu opustil. Správu vévodství převzal až 25. srpna.

Když byl její manžel v roce 1854 zavražděn, vládla Luisa jako regentka za jejich nezletilého syna, nového vévodu Roberta I. Stejně jako ostatní vládci centrálních italských států, byli také Luisa a její syn vyhnáni během Druhé italské války za nezávislost v roce 1859, a odešli pod rakouskou ochranu do Benátek.

Různé plány na to, co bude po válce, buď na restauraci Roberta v Parmě nebo na územní výměny, aby mohl vládnout v Toskánsku, Modeně nebo Romagně, přišly vniveč, když byla v březnu 1860 celá Itálie připojena k Piemontu. Luisa prožila zbytek svého života v exilu.

Nizozemská královna Žofie, která se s Luisou v roce 1862 setkala, ji popsala v dopise přítelkyni:

Druhý den jsem se seznámila s parmskou vévodkyní, sestrou hraběte ze Chambord. Je mnohem větší, než Marie z Cambridge, je velmi malá, ale živá, příjemná, bez hořkosti po tolika neštěstích. Její chlapci jsou trpaslíci, ale plni francouzské pohotovosti a veselosti. Líbila jsem se jí a lituji takového množství smůly - vražda a revoluce ji pronásleduje již od narození...

Luisa zemřela 1. února 1864 ve věku čtyřiceti čtyř let v Palazzo Giustinian v Benátkách. Byla pohřbena v kryptě svého dědečka Karla X. ve františkánském klášteře Konstanjevica ve městě Görz v rakousku (nyní Nova Gorica ve Slovinsku).

Byli tam pohřbeni také další členové francouzské královské rodiny včetně Luisina bratra Jindřicha, její tety Marie Terezie Bourbonské a jejího strýce Ludvíka Antonína, vévody z Angoulême.

Potomci

• 1. Markéta Bourbonsko-Parmská (1. 1. 1847 Lucca – 29. 1. 1893 Viareggio)
  • ⚭ 1867 Karel Maria Bourbonský (30. 3. 1848 Lublaň – 18. 7. 1909 Varese), vévoda z Madridu, hlava rodu Bourbonů od roku 1887 až do své smrti
• 2. Robert I. Parmský (9. 7. 1848 Florencie – 16. 11. 1907 Lucca), hlava parmské větve Bourbonské dynastie, poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle a otec poslední rakouské císařovny a uherské královny Zity
  1. ⚭ 1869 princezna Marie Pia Neapolsko-Sicilská (2. 8. 1849 Gaeta – 29. 9. 1882 Biarritz)
  2. ⚭ 1884 Marie Antonie Portugalská (28. 11. 1862 14. 5. 1959 Berg)
• 3. Alice Bourbonsko-Parmská (27. 12. 1849 Parma – 16. 1. 1935 Schwertberg)
  • ⚭ 1868 Ferdinand IV. Toskánský (10. 6. 1835 Florencie – 17. 1. 1908 Salcburk), toskánský velkovévoda v letech 1859–1860, po roce 1860 pouze titulární velkovévoda
• 4. Jindřich Bourbonsko-Parmský (12. 2. 1851 Parma – 14. 4. 1905 Menton), hrabě z Bardi
  • I. ⚭ 1873 princezna Marie Luisa Neapolsko-Sicilská (21. 1. 1855 Neapol – 23. 8. 1874 Pau)
  • II. ⚭ 1876 Adelgunda Braganzská (10. 11. 1858 Bronnbach – 15. 4. 1946 Bern), vévodkyně z Guimarães

Vývod z předků

Tituly a oslovení

• 21. září 1819 – 10. listopadu 1845: Její Královská Výsost Luisa Marie Tereza z Artois, petite-fille de France
• 10. listopadu 1845 – 17. prosince 1847: Její Královská Výsost dědičná princezna z Luccy
• 17. prosince 1847 – 19. dubna 1849: Její Královská Výsost dědičná princezna z Parmy
• 19. dubna 1849 – 27. března 1854: Její Královská Výsost vévodkyně z Parmy
• 27. března 1854 – 3. prosince 1859: Její Královská Výsost regentka Parmy, vévodkyně vdova
• 3. prosince 1859 – 1. února 1864: Její Královská Výsost parmská vévodkyně vdova

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Louise Marie Thérèse of Artois na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Marie Terezie z Artois na Wikimedia Commons