![Josef Kolář Josef Kolář](/modules/owlapps_apps/img/errorimg.png)
Josef Kolář (15. března 1830 Sylvárův Újezd – 22. dubna 1910 Praha) byl český slavista, překladatel a pedagog.
Jeho otec byl chalupník František Kolář ze Sylvárova Újezdu (Aujezd-Sylwaru) č. 8 (dnes katastr obce Ostroměř u Hořic), matka Františka, roz. Bičišťová pocházela z Chlumu. Josef Kolář měl čtyři mladší sourozence a byl předurčen k učitelskému povolání. V letech 1844–1850 studoval na gymnáziu v Jičíně, po přestěhování do Prahy maturoval s vyznamenáním v roce 1852 na Akademickém gymnáziu. Po studiích přírodních věd a filologie na pražské univerzitě v letech 1852–1856 se stal gymnaziálním suplentem na Jungmannově soukromém ústavu a na Akademickém gymnáziu. V letech 1861 podnikl jako zástupce Muzea Království českého výpravu do Nového Sadu, Bělehradu a dalších významných míst v Srbsku. 1863–1864 podnikl studijní cestu do Polska (Krakov, Varšava) a Ruska, (Petrohrad, Moskva, Nižný Novgorod, Kazaň), při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Důkladné studijní pobyty uskutečnil též v Německu (1864-1865), v roce 1867 se zúčastnil etnografické výstavy v Moskvě a roku 1874 archeologického sjezdu v Kyjevě.
V prosinci 1864 byl jmenován učitelem, později docentem slovanských jazyků na Královské zemské polytechnice v Praze. Od roku 1868 vyučoval na technice polštinu s platem 400 zl. ročně a zároveň se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Kromě výuky na polytechnice začal v roce 1867 působit na filozofické fakultě pražské univerzity jako vyučující polštiny, roku 1868 se stal lektorem ruštiny a od roku 1883 též srbochorvatštiny (s platem 600 zl. ročně. Působil jako soudní překladatel při Zemském soudu v Praze (1870–1873) a navíc vyučoval ruštinu i na Česko-slovanské obchodní akademii v Praze (1872-1874). Souběžně s pedagogickou činností působil od roku 1893 v knihovně, později jako knihovník a sekretář Muzea Království českého.
11. července 1871 se v kostele Panny Marie Vítězné oženil s Marií roz. Strachovou (1852 Praha–1922 Praha). Svědkem byl Kolářův přítel, sólista petrohradské opery Josef Václav Paleček, též Осип Осипович Палечек, (1842 Jestřabí Lhota u Kolína – 1915 Petrohrad). Dospělosti se dožily čtyři děti Josefa Koláře – významnějšími se stali syn Miroslav Josef Kolář (1875 Praha–1928 Praha) jako náměstek ředitele Zemské banky království Českého; dcera Růžena Kolářová (1872 Praha–1959 Bratislava), provdaná za slovenského právníka a pozdějšího rektora Univerzity Komenského v Bratislavě Prof. JUDr. Augustína Rátha, žila na Slovensku a věnovala se etnologii a literatuře; nadějný absolvent konzervatoře, skladatel (např. 1909-Šumařovo dítě) a majitel hudební houslové školy na pražských Vinohradech Bohuslav "Bohuš" Kolář (1877 Praha-1919 Praha).
Jako slavista byl Josef Kolář uznáván nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Byl členem Svobodné společnosti přátel ruské slovesnosti (Volnoje obščestvo ljubitělej rossijskoj slovesnosti), která vznikla již roku 1804 s cílem oživení vědeckého myšlení vysokoškolských studentů a profesorů a byla propojena s děkabristy, Moskevské archeologické společnosti při Moskevské univerzitě a Společnosti srbské literatury v Bělehradě. Za kulturní práci byl vyznamenán rytířským stupněm Řádu knížete Danila I. za nezávislost Černé Hory. V pedagogické činnosti se zabýval filologií, praktickou výukou jazyků a rozbory literárních děl, ve své době byl nejdéle učící polonista na pražské univerzitě. Jeho snaha získat profesuru v oborech srovnávacího jazykozpytu slovanského pro praktické učení jazyků slovanských na pražské univerzitě byla však zamítnuta s odůvodněním, že činnost univerzitního profesora je vědecká, a nikoliv praktická. Od 15. 3. 1893 vypomáhal také v knihovně Muzea Království českého.
V roce 1908 byl na vlastní žádost zproštěn univerzitních povinností s císařem vyměřenou penzí ve výši 2700 korun, a až do své smrti v dubnu 1910 působil v Muzeu Království českého. Je pohřben v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech (VI/2) v Praze. Literární pozůstalost a další památky jsou uloženy v Památníku národního písemnictví pod heslem Kolář Josef, č. fondu 818.
Vlastní básně a velké množství překladů publikoval zejména v časopisech Lumír, Zlaté klasy a Časopis Musea Království českého, psal též do Národních listů a Pražských novin. Jako přispívatel do Ottova slovníku naučného zpracoval pod značkou Kol. hesla: Akadémie (část) a Borodino. Napsal i několik operních libret, nejvýznamnější se stal text k opeře Marie Potocká Zkomponované verše vycházely z Puškinovy sbírky Bachčisarajská fontána a Miczkiewiczových Krymských znělek. Libreto zhudebnil v roce 1868 Leopold Měchura (Opus 107), avšak dílo nebylo přijato hudebními kritiky s valným nadšením.
Přehled díla:
Překlady
Owlapps.net - since 2012 - Les chouettes applications du hibou