Láska zpěvákem

Láska zpěvákem (ve francouzském originále L'Amour chanteur) je opereta o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Charlese Nuittera (vl. jm. Charles-Louis-Étienne Truinet) a Ernesta L'Épina. Premiéra se konala 5. ledna 1864 v pařížském divadle Théâtre des Bouffes-Parisiens.

Vznik, historie a charakteristika

Opereta Láska zpěvákem – v tisku je někdy označována jako opéra comique – byla napsána koncem roku 1863. Byla napsána za dvojím praktickým účelem: jednak byla hlavním bodem programu na zahajovacím večeru divadla Théâtre des Bouffes-Parisiens po nákladné opravě interiéru (na programu mu předcházela pařížská premiéra aktovky Lízinka a Fricek a následovala repríza Dvou slepců), jednak byla divadelním debutem zpěvačky Irmy Marié, sestry slavných pěvkyň Paoly Marié a Célestine Galli-Marié.

Nuitterovo a L'Épinovo libreto se odehrává v poslední čtvrtině 17. století a je výslovně inspirováno Molièrovou komedií-baletem s hudbou Jeana-Baptista Lullyho L'Amour médecin (Láska lékařem). Jacques Offenbach tak mohl svým dílem vyjádřit svou úctu ke klasickému Molièrovu humoru a Lullyho hudbě.

Kritika rozeznala Offenbachovy ambice i ve svém komickém oboru přiblížit se legendárním vrcholům francouzského hudebního divadla, ale výsledek nebyl přesvědčivý. A. Désiré v týdeníku La Comédie kritizuje volbu „tohoto žánru, který není dobrý, protože je to žánr nudný“. I Francis Magnard v Le Figaro, jehož šéfredaktor patřil k Offenbachovým blízkým přátelům, si nebral servítky: „…[Láska zpěvákem] velmi nudila. Tu a tam se v hudbě Lásky zpěvákem našly hezké detaily, ale ty nezachrání ani partituru, ani hru…“ Alfred Wolf, recenzent Offenbachovi nakloněného týdeníku Le Journal amusant bere Lásku zpěvákem v ochranu proti „velmi přísné“ kritice ostatního tisku, jeho obrana však nevyznívá velmi přesvědčivě: „Pokus o přiblížení staré komedie nebyl šťastný, ale zasloužil úctu.“ Také Gustave Bertrand v hudebním týdeníku Le Ménéstrel lituje neúspěchu (byť dle jeho názoru zaslouženého) tohoto díla, které své tvůrce „stálo nepochybně mnoho úsilí“. Dle jeho názoru má Láska zpěvákem „určité délky“ – podle názoru Charlese Monseleta v týdeníku Le Monde illustré je „k smrti zdlouhavá“. Tisk se rovněž domníval, že nejde o vhodné dílo pro zábavné divadlo, jakým byly Bouffes-Parisiens: recenzent Revue et gazette musicale de Paris poznamenává, že jde o projekt „poněkud pretenciózní“, a A. Wolf ohledně skladatele a obou libretistů tvrdí: „Může-li se duchaplný muž zmýlit v divadle, není důvodu, proč by se zmýlit v divadle nemohli tři duchaplní mužové.“ Hlavní představitelka Irma Marié získala přiměřené pochvaly za to, jak zvládla svou náročnou koloraturní roli, u publika i kritiky však zanechala menší dojem než představitelka Lízinky Zulma Bouffar, stejně jako celkově nenáročná Lízinka a Fricek u všech předstihla Lásku zpěvákem. Jak psal Francis Magnard, „M. Offenbach zjevně pracoval mnohem více na Lásce zpěvákem [nežli na Lízince a Frickovi], bylo to však zcela zbytečné.“

Gustave Bertrand v hudebním týdeníku Le Ménéstrel vyzdvihuje z hudebních čísel bujnou předehru s „ultra-klasickými“ momenty, rychle zpívaný komický duet Guillauma a Villebrequina, kvartet a menuet. Vrcholem partitury měla být scéna obou „lékařů“ s odkazy na slavnou Molièrovu komedii s hudbou Jeana-Baptista Lullyho L'Amour médecin (Láska lékařem), jíž následovalo hudebně-taneční divertissement ve stylu francouzské barokní opery L'Eau, la terre, l'air, le feu (Les Éléments), v němž se tančil i starý dvorský tanec branle – obojí však i příznivě laděná Bertrandova kritika označuje jako „poněkud malátné“. Revue et gazette musicale de Paris tvrdí, že „Offenbach a jeho hudba ledy neroztopily.“ Charles Monselet Lásku zpěvákem označuje pasticcio a jízlivě poznamenává, že „trocha nápaditosti je nutná, dokonce i v pasticciu“.

Jednalo se tedy o jeden z mála nesporných neúspěchů Offenbachovy kariéry, navíc na jejím vrcholu. Již 18. ledna 1864 na plakátech nahradila jiná aktovka, Signor Fagotto, která měla premiéru v předchozí sezóně v Bad Ems (stejně jako Lízinka a Fricek) a která byla na pařížském jevišti přijata s mnohem lepším ohlasem než Láska zpěvákem. Hudba nešťastné operety dokonce nebyla vůbec publikována, a to jako poslední případ v Offenbachově jevištní kariéře, s výjimkou drobného Šlehačkového dortu (1875).

Osoby a první obsazení

Děj operety

(Salón v Paříži kolem roku 1675) Bohatý měšťan Guillaume má dceru Araminte, kterou chce provdat za prokurátora Théophrasta Villebrequina, přísného suchara, který se nedokáže vyjadřovat jinak než v právnickém žargonu. Neprozřetelně však svou dceru vzal do Opery a tam se Araminte bezhlavě zamilovala do zpěváka Ergasta. Aby se vyhnula sňatku s prokurátorem a aby získala svému milému přístup do domu, předstírá zvláštní nemoc – dokáže komunikovat výlučně zpěvem a pohybovat se jen tanečním krokem. Její otec sice v Opeře zjistil, že se mu tento žánr protiví, ale chytrá služebná Olivette ho přesvědčí, že k vyléčení své dcery musí najmout hudebníky-lékaře. Jedním z nich je operní zpěvák Ergaste, druhým tanečník Opery Lamberta, čirou náhodou zase milenec Olivettin. Ti uspořádají odbornou zpívanou konzultaci a jako terapeutické cvičení navrhnou Guillaumovi, aby ve svém domě uspořádal zpívané a tančené pastorále, kterého se bude Araminte účastnit. Až prý zjistí, jaké je to zpívat na scéně profesionálně, jistě ji to omrzí. Uskuteční se proto bizarní barokní opéra-ballet na alegorické téma čtyř živlů, v níž Araminte hraje Amora. Do něho jsou zapojeni volky nevolky všichni přítomní, a zatímco ke konci představení tančí Guillaume své sólo, oba mladíci Araminte unesou. Guillaume vyhlašuje poplach, ale Araminte se brzy vrací: podepsala smlouvu s Operou za plat osmnáct set franků a díky finanční samostatnosti a dokonce povolení od samotného krále si teď navíc může vzít, koho chce, totiž Ergasta.

Reference

Externí odkazy

• Rukopis fragmentu operety Láska lékařem, píseň a sbor "Que tout se taise en ma présence", ve sbírkách Beineckeho knihovny Yaleovy univerzity.

1. Láska je láska (píseň)
2. Petr Kolář (zpěvák)
3. Láska nebeská
4. Ján Greguš (zpěvák)
5. Láska je nádhera
6. Láska, nádej, spása
7. Stanislav Procházka (zpěvák)
8. Láska pasti (album)
9. Josef Vágner (zpěvák)
10. Láska po springfieldsku
11. Anděl (cena)
12. Odpolední láska
13. Karel Černoch
14. Jan Macků (zpěvák)
15. Vlastimil Horváth
16. Toulaví zpěváci
17. Petr Novák
18. Viktor Dyk (zpěvák)
19. Shut Up
20. Marcel Zmožek