Kryštof Hošek (* 3. května 1985 Praha) je český figurální sochař.
Kryštof Hošek absolvoval v letech 2001–2005 Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a poté studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru figurálního sochařství (v přípravce AVU studoval u Ak. soch. Petera Orieška).
Kryštof Hošek dokáže pracovat s monumentálním měřítkem a velkorysým vnímáním prostoru, ale společným rysem jeho děl je především svrchovaná modelační jistota a silná obsahová složka, vyjadřující často jednoznačný a nekompromisní postoj tvůrce.
S jeho odlehčeným portrétem Václava Havla ve svetru se setkávají návštěvníci v Letovicích (2016). Havlův portrét byl i Hoškovým příspěvkem do dražby na pomoc Ukrajině.
Renesanční pojetí humanistické věcnosti se v Hoškových plastikách polemicky konfrontuje s expresivní plastičností, připomínající halucinační vize či sžíravě satirické grotesky. S respektem k velkému odkazu umění minulosti převedl do sochařského tvaru Caravaggiova Vítězného Amora (2011), ale chlapec s půvabnou tváří skrývá za zády ruku s pistolí. Jeho sochařské komentáře současnosti jsou přes humorný nadhled často velmi nekompromisní a ostré. To se týká zejména sochařských objektů s politickým podtextem Národ sobě, 2013 a Poserství míru, 2014.
V přímém dialogu s okolním prostředím instaluje svou monumentální tvorbu, jejímž prostřednictvím kriticky reflektuje současnou společnost. S tématem Vanitas souvisejí jeho monumentální, téměř sedmimetrové variabilní skulptury kostry lidské ruky, které umožňují znázornit nejrůznější gesta od „Lajku“ ze sociálních sítí (Lajk, 2018) až po symbol vítězství k připomenutí 30. výročí Sametové revoluce (Victory, 2019). Podle Hoška je „Kostlivá Viktorka“ symbolem toho, že, jakkoli ohlodané, ideály Sametové revoluce tu stále jsou. Gesto lze číst i přesně naopak, jako zkostnatění toho, co „véčka“ kdysi představovala. Gesto ruky v plastice There is more má souvislost se známým obrazem Leonarda da Vinciho, ilustrujícím první verš evangelia podle Jana, kde Svatý Jan Křtitel ukazuje prstem nahoru k nebi.
Pro společnou výstavu s Peterem Orieškem v Museu Kampa, nazvanou Soma Sema (Tělo jako vězení ducha, 2020–2021) vytvořil Kryštof Hošek site specifik instalaci v podobě monumentálních krys, které mohou být metaforou lidského konání. Název souboru Revolution evolution však odkazuje k dystopii posthumánního světa, k němuž člověk spěje vinou absence sebereflexe toho, jak plundruje přírodu i planetu. Představa světa ovládaného obrovskými krysami v divákovi vyvolává lehké mrazení. V kontextu pandemie covidu získala díla další rozměr a dávají podnět k zamyšlení nad současným světem.
V českém umění 20. století je často skrytý obsah a tak i díla, která připomínají světový minimalismus či abstrakci mají většinou silný literární, či metaforický podtext. Platí to také pro domácí figuraci, která je často spojena s ironií a nadsázkou. Kryštof Hošek obě tyto linky následuje a rozvíjí zajímavým inspirativním způsobem.
Owlapps.net - since 2012 - Les chouettes applications du hibou