Ludvík XVIII.

Ludvík XVIII. (17. listopadu 1755 – 16. září 1824) známý jako Vytoužený (francouzsky le Désiré), byl francouzským králem v letech 1814 až 1824, s výjimkou krátkého přerušení během sta dnů v roce 1815. Strávil dvacet tři let v exilu: během francouzské Revoluce a prvního francouzského císařství (1804–1814) a během sta dnů. Byl francouzský král, vnuk Ludvíka XV., bratr popraveného Ludvíka XVI. a svého nástupce Karla X., příslušník královského rodu Bourbonů, a 43. velmistr Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Život

Vyrůstal ve Versailles na dvoře Ludvíka XV. ve stínu svého staršího bratra, následníka trůnu (dauphina) Ludvíka XVI. Po narození dostal titul vévoda z Provence a po smrti svého dědečka Ludvíka XV. v roce 1774 dostal titul „Monsieur“, náležící nejstaršímu královu bratrovi.

14. května 1771 se ve Versailles oženil s Marií Josefínou Savojskou, dcerou sardinského krále Viktora Amadea III. a Marie Antonie Bourbonské. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Patřil ke konzervativní skupině monarchistů, kteří si nepřáli, aby Ludvík XVI. ustupoval zastáncům ústavy. V roce 1789 se dokonce zapletl do přípravy státního spiknutí, které chtělo sesadit umírněného Ludvíka XVI. z královského trůnu. Vévoda z Provence měl následně vládnout Francii jako regent. Spiknutí však bylo odhaleno. Vévoda uprchl v roce 1791 z Francie a cestoval po celé Evropě, kde hledal spojence v boji proti revoluci. Pobýval ve Vestfálsku, Veroně, ale i v Kuronsku (v Rusku) a v Anglii. Po smrti svého královského bratra nejprve uznal nárok králova syna, desetiletého Ludvíka XVII. na trůn a prohlásil se za následníka trůnu; po jeho smrti v roce 1795 se prohlásil za krále Ludvíka XVIII. Republikánská vláda Francie však jeho nároky neuznala.

Diplomatickými cestami se zapojil do boje proti Francouzské republice a následně proti Napoleonu Bonapartovi. Po první porážce císaře Napoleona I. (v bitvě u Lipska v říjnu roku 1813) se stal oficiálně na několik měsíců králem. Následně se Bonaparte vrátil z Elby a Ludvík uprchl do Gentu. Po Napoleonově porážce v bitvě u Waterloo v červnu roku 1815 se vrátil na svůj toužebně očekávaný trůn.

Během své vlády v letech 1815–1824 nejprve nevystupoval jako konzervativní monarchista. Do svých služeb povolal například bývalého Napoleonova ministra zahraničí Talleyranda. Následně však restauroval monarchii do podoby před revolucí v roce 1789. Politiky, kteří v Konventu hlasovali v roce 1793 pro smrt krále, poslal do vyhnanství. Opustit vlast museli například bývalí konzulové J. E. Sieyes nebo R. Ducos.

Ludvík XVIII. zemřel 16. září roku 1824. Pochován byl v Bazilice Saint-Denis, místě posledního odpočinku francouzských králů. Protože zemřel bezdětný, vlády se po jeho smrti ujal jeho bratr Karel X.

Vývod z předků

Odkazy

Literatura

• HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 
• Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 3, Praha 1993

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis XVIII na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XVIII. Francouzský na Wikimedia Commons
• Osoba Ludvík XVIII. ve Wikicitátech

1. Ludvík Filip
2. Restaurace Bourbonů
3. Řád svatého Ludvíka
4. Sto dnů
5. Ludvík XIII.
6. Ludvík Francouzský
7. Ludvík Burgundský
8. Ludvík VII. Francouzský
9. Ludvík
10. Bourboni
11. Ludvík Ferdinand Bourbonský
12. Karel X.
13. Chambre introuvable
14. Ludvík XIV.
15. Ludvík XVII.
16. Ludvík XI.
17. Ludvík XV.
18. Červencová monarchie
19. Ludvík VIII. Francouzský
20. Ludvík XVI.