![Marie Medicejská Marie Medicejská](/modules/owlapps_apps/img/errorimg.png)
Marie Medicejská (26. dubna 1575, Florencie – 3. července 1642, Kolín nad Rýnem) byla toskánská velkovévodská dcera a po sňatku s Jindřichem IV. provdaná francouzská a navarrská královna v letech 1600 až 1610. Po smrti Jindřicha IV. vykonávala do roku 1617 funkci regentky svého syna, mladého Ludvíka XIII.
Po otci, druhém toskánském vévodovi Františkovi I. Toskánském, náležela k rodu Medicejských a po matce k dynastii Habsburské. František I. byl nejstarším synem velkého Cosima I. a Eleonory Toledské. V roce 1565 se oženil s císařskou dcerou Johanou Habsburskou (nejmladší dcera císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské) a po otcově smrti usedl v roce 1574 na toskánský velkovévodský stolec.
5. října 1600 se ve Florencii provdala za francouzského krále Jindřicha IV. (jakožto jeho druhá manželka, po Margot, jež byla po matce také z rodu Medicejských); ženicha zastupoval nevěstin strýc Ferdinand I. Medicejský. S manželem se poprvé viděla 9. prosince téhož roku v Lyonu. Manželství nebylo příliš šťastné, protože Jindřich měl mnoho milenek a ona sama to těžce nesla.
Po smrti Jindřicha IV. byla s pomocí Pařížského parlamentu jmenována regentkou. Tento postup jmenování regentky s pomocí soudního dvora byl neobvyklý a přisuzoval Pařížskému parlamentu moc, kterou do té doby neměl. Regentství prováděla s pomocí maršála Conciniho a jeho manželky Leonory Galigai. Přestože regentství oficiálně ukončila v den 13. narozenin Ludvíka XIII. (27. září 1614), tak tento ihned požádal svou matku, aby jeho jménem vládla Francii i nadále. Ukončení vlády Marie Medicejské je tedy spjato až se zavražděním maršála Conciniho (24. dubna 1617) a to z vůle krále.
Celá vláda Marie Medicejské je hodnocena velmi kriticky, protože navzdory politické nutnosti Francie vystupovat proti Habsburské hegemonii, tak z popudu regentky došlo naopak ke snaze Francie vystupovat jako spojenec katolických Habsburků proti protestantské opozici v Evropě. Vrcholem těchto snah potom byl sňatek krále s Annou Rakouskou. Taková politika dlouhodobě Francii oslabovala a tato přestala být považována za velmoc. V Evropě však v té době nebyl panovník, který by uměl takové slabosti Francie využít ve svůj prospěch - ve Španělsku vládl Filip III., v Anglii Jakub I. a ve Svaté říši Římské Rudolf II.
Marie Medicejská se nikdy nesmířila s tím, že se stal králem její syn Ludvík XIII., neustále se snažila uplatňovat svůj vliv a byla jednou z vůdčích osobností několika vzpour proti králi. Ten však ve spolupráci s kardinálem de Richelieu všechny tyto vzpoury potlačil. Král byl dokonce nucen porazit v poli armádu své matky v bitvě u Ponts-de-Cé. Opakovaná vystoupení Marie Medicejské proti králi vedlo až k tomu, že ji král vykázal z Francie. Marie Medicejská zemřela v exilu v Kolíně nad Rýnem, pohřbena je ve Francii v bazilice Saint-Denis. Její tělesné pozůstatky byly spolu s tělesnými pozůstatky dalších francouzských králů nasypány do společného hrobu dne 14. října 1793 po vyhlášení profanace královských hrobek Konventem. Teprve po Velké Francouzské revoluci v roce 1817 byly její ostatky, smíšené s ostatky ostatních příslušníků královského rodu, umístěny do kostnice uvnitř baziliky Saint-Denis vytvořené z příkazu Ludvíka XVIII.
Owlapps.net - since 2012 - Les chouettes applications du hibou