Jarmila Horáková


Jarmila Horáková


Jarmila Horáková (7. března 1904, Praha – 20. ledna 1928, Praha) byla česká herečka.

Studium, divadelní začátky

Narodila se v Praze, v Žitné ulici. Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 1917–1923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle, kde jí viděl i Jaroslav Kvapil a upozornil na její talent její rodiče. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 1922–1926 na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt a Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži v rytmicko-hudební škole Émila Jaques-Dalcroze.

Českým uměleckým vzorem jí byla především Andula Sedláčková.

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a v Scéně adeptů spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další), rovněž tak v souborech Zkušební scéna a Divadlo mladých. Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře Cirkus Dandin v pražském sále Na Slupi.

Angažmá

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázy ve Šrámkově Létě ihned angažována šéfem činohry K.H.Hilarem do pražského Národního divadla, kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou. Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních.

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové Herečka, uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli.

Jarmila Horáková zemřela ve věku 23 let na zhoubný nádor (sarkom). Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

V české herecké tradici lze spatřovat v Horákové přímé navázání na umělecký odkaz Hany Kvapilové.

Citát

Divadelní role, výběr

  • 1917 Jaroslav Kvapil: Rusalka, Hajný, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1918 Jaroslav Kvapil: Pampeliška, Král, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1919 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Runa, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1920 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1920 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Kordula, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1923 Karel Čapek: Loupežník, Fanka, Lesní divadlo v Řevnicích
  • 1924 N. V. Gogol: Ženitba, Arina, Scéna adeptů v Legii malých (Holešovice)
  • 1924 Fráňa Šrámek: Červen, Lidka, Scéna adeptů v Legii malých, režie Josef Schettina
  • 1924 Nikolaj Jevrejnov: Veselá smrt, Kolombína, Scéna adeptů v Legii malých, režie Jiří Frejka
  • 1925 Molière: Cirkus Dandin, komorná Klaudina, Zkušební scéna v Masarykově síni (dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana), režie Jiří Frejka
  • 1926 Aristofanés: Když ženy něco slaví..., Žena Mikka, Divadlo mladých v Divadle na Slupi, režie Jiří Frejka
  • 1926 Aristofanés: Lysistrata, 5. žena, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
  • 1926 Molière: Cirkus Dandin, komorná Klaudina, Osvobozené divadlo, režie Jiří Frejka (První oficiální představení pod názvem Osvobozené divadlo)
  • 1926 Molière: Misantrop, Célimena, Scéna adeptů v Legii malých, režie Hanuš Thein
  • 1926 Nikolaj Jevrejnov: Veselá smrt, Kolombína, Osvobozené divadlo, režie Jiří Frejka
  • 1926 Fráňa Šrámek: Léto, Stáza, (j. h.), Národní divadlo, režie Vojta Novák
  • 1926 Vítězslav Nezval: Depeše na kolečkách, Prodavačka, Osvobozené divadlo, režie Jiří Frejka
  • 1926 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Kateřina (představení posluchačů dramatického oddělení Konzervatoře v Praze)
  • 1926 Jan Patrný: Muži nestárnou, Jarmila, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
  • 1926 William Shakespeare: Blažena a Beneš, Hero, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
  • 1926 Régis Gignoux, Max Maurey, Alfred Savoir, Jacques Théry: Nezralé ovoce, Francoise, Stavovské divadlo, režie Miloš Nový
  • 1926 Edmond Konrád: Komedie v kostce, Libka, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
  • 1926 William Shakespeare: Hamlet, Divadelní královna, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
  • 1927 Edmond Rostand: Chantecler, Šedá slípka, Slavík, Národní divadlo, režie Vojta Novák
  • 1927 Eurípidés: Bakchantky, První bakchantka, Národní divadlo, režie Karel Dostal
  • 1927 Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Kralevic Václav – Václav II, Národní divadlo, režie Karel Dostal
  • 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, Lady Plymdaleová, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda
  • 1927 Eugène Scribe: Leonie, Yvetta, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda
  • 1927 Henrik Ibsen: Stavitel Solness, Hilda Wanglová, Národní divadlo, režie Karel Dostal

Filmografie

  • 1926 Pohádka máje, role: Gusta, režie Karel Anton
  • 1927 Paní Katynka z vaječného trhu, sirotek Floriška, režie Václav Kubásek

Divadelní osobnosti vzpomínají na Jarmilu Horákovou

Josef Matěj Gottlieb

  • Z malého divadélka Na Slupi k nám přišla čtyřiadvacetiletá Jarmila Horáková. Objevila se u nás najednou a myslím, že šlo o záskok ve Šrámkově Létu. Ty byla nádherná Stázka, třebaže na ni měla jedinou zkoušku. Její obecenstvo obsadilo galerie. Jarka Horáková se stala členkou naší první scény. Bylo to odvážné a neobešlo se to bez projevů závisti z řad některých starších členů. Tím směleji se Horáková chápala dalších rolí, pilně studovala a svět se před ní otevíral. Milovala Ibsena. Také Hilda patřila k jejím nejkrásnějším rolím. Vystoupila ve filmu Pohádka máje v roli Gusty. Zemřela tak mladičká...V roce 1928 jsme stáli nad její rakví.

Joža Götzová

  • Jarmila Horáková byla velkou nadějí českého divadelnictví. Přišla s ní herečka mimořádných kvalit – a k tomu herečka, jež byla nejvlastnějším výrazem dnešní doby a měla tudíž zcela nové předpoklady psychologické. Pozorovali jste na ní charakteristickou vlastnost sportovní generace. Měla jiné nervy než naše starší herečky. Neprošla školou erotické kultury. Neviděla v erotice základní a jediný projev životní. Měla krásné, sportem vypěstěné tělo. Měla kovově zvučný hlas, jenž nedovedl znít falešně. Hlas, který i když zněl erotickou touhou – byl hluboce přímý a prostý – jakoby prostý hlad nebo žízeň těla a srdce. A měla podivnou vnitřní cudnost. Neznala exhibicionismu starších generací. Její citový projev byl prostý a nesmělý. Jako by se za něj styděla. Jasná, silná, smělá, nebázlivá duše. A duše hluboce čestná a čistá. Kus dobrého dítěte a kus moudré ženy. A přitom umělecky úrodné nitro. Byla v ní jedinečná souhra zdravé citlivosti, spádné vůle a živočišné chytrosti. Vše v ní bylo v rovnováze.

Milan Svoboda

  • Z představení, hraných dramatickým oddělením, budiž zde zvláště vzpomenuto Shakespearovo "Zkrocení zlé ženy", (ve Vinohradském divadle dne 1. května 1926), v němž Katušku hrála, těsně před absolvováním, nezapomenutelná Jarmila Horáková, nejskvělejší zjev a největší naděje mladé herecké generace; byla ještě před ukončením školního roku angažována k Národnímu divadlu, kde se její nadání nejslibněji rozvíjelo, žel jen necelá dvě léta, kdy smrt přervala její nadšený rozlet za vidinou umění.

Josef Träger

  • Nejnadanější z nich byla Jarmila Horáková, umělecky osobitější a vyspělejší než její spolužačky, a brzy je také všecky předešla do Národního divadla. Byla to bytost opravdu múzická, která hlavně v Prodavačce ryb z Nezvalovy "Depeše na kolečkách" ve Frejkově režii naprosto původní lyrickou intonací vystihla citovost poválečné generace. S vrozeným smyslem pro hudebnost slova a pro zpěvnost řeči pomohla upřesnit představu divadelní poezie a přitom ztělesňovala vyhraněný typ soudobého mládí s jeho citovostí, činorodostí a s potřebou životního řádu, jak jej nejcelistvěji zpodobila v Hildě z Ibsenova "Stavitele Solnesse".
  • Předčasná smrt, která zahubila Jarmilu Horákovou ve wolkrovském věku, obestřela její zjev, mihnuvší se jak oslnivý meteor naším avantgardním divadlem, září mimořádného talentu; ten potom vyznačil směr dalšímu vývoji mladého herectví.

Odkazy

Reference

Literatura

  • BARÉNYI, Olga. Herečka. Praha: Českomoravský kompas, 1944. 119 s. 
  • BARÉNYI, Olga. Šťastná Jarinka. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1944. 97 s. 
  • BEDNÁŘOVÁ, Veronika. Člověk se nesmí o sebe bát. Portrét Jarmily Horákové. Reflex Speciál. Praha 24. února 2020, čís. 1 (Ženské století), s. 46–58. ISSN 08626634. 
  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144, 463, 508
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31–3, 37, 65, 86, 118
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 218–9, foto 447
  • František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 85, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 156, 184, 189–191, 206, 232, 240, 258, 268
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 323
  • Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 424.
  • Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940
  • Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 93–5, 124, 126, 203, ISBN 978-80-7229-165-6
  • J. M. Gottlieb: Jednou za život, nakl. Lidová demokracie, Praha, 1960, str. 89
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 13, 39–40, obraz. část str. 49–50
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 66
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 38
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 160–161
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6, 12–3, 18, 24–5, 161, 225
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 11, 18, 24, 199, 212
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2
  • Jaromír Pelc: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-89, ISBN 80-85214-08-3
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 41, 119
  • RÁDL, Bedřich. Osvobozené divadlo. 1. část, Od počátků do 30. června 1927. Praha: strojopis, 1961. 125 s. Dostupné online. Institut umění – Divadelní ústav, knihovna, sign. MB 1313/1.  Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • Michal Schonberg: Osvobozené, Odeon, Praha, 1992, str. 36, 79, 92, foto str. 65
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 498. 
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 161, ISBN 80-85625-19-9
  • Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 209–211.
  • sborník Jarmile Horákové, redaktoři: Otakar Štorch-Marien, Jiří Frejka, Aventinum : Praha, 1928 – příspěvky: Vítězslav Nezval, Milada Čálková, Karel Dostal, Jiří Frejka, Eva Vrchlická, Mirko Očadlík, Karel Smrž, Stanislav Neumann, E. F. Burian, Karel Schulz, Jaroslav Seifert

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jarmila Horáková na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jarmila Horáková
  • Jarmila Horáková v databázi Archivu Národního divadla
  • Jarmila Horáková v České divadelní encyklopedii
  • Jarmila Horáková v Česko-Slovenské filmové databázi
  • Jarmila Horáková ve Filmové databázi
  • Jarmila Horáková na Kinoboxu
  • Jarmila Horáková v Internet Movie Database (anglicky)

Text submitted to CC-BY-SA license. Source: Jarmila Horáková by Wikipedia (Historical)



 


Owlapps.net - since 2012 - Les chouettes applications du hibou