Ludvík Bourbonský (francouzsky Louis I de Bourbon-Vendôme 1376 – 21. prosince 1446, Tours) byl hrabě z Vendôme a od roku 1425 až do své smrti též hrabětem z Castres. Podporoval orleánského vévodu Karla a zaujímal významné místo na francouzském královském dvoře, kde se v roce 1408 stal vrchním královským komořím, a v roce 1413 dokonce velmistrem.

Životopis

Ludvík se narodil jako mladší syn Jana z Marche a Kateřiny, dcery Jana VI. z Vendôme. Roku 1393 bylo po otcově smrti dědictví rozděleno mezi Ludvíka a jeho staršího bratra Jakuba. Hrabství Marche a Castres připadly Jakubovi, zatímco Ludvík se stal vladařem ve Vendôme. Koncem 90. let 14. století se Ludvík zúčastnil svržení anglického krále Richarda II., když podpořil Jindřicha z Bolingbroke.

Jako člen frakce Armagnaků stál na straně vévody orleánského proti burgundskému vévodovi Janovi. Burgunďany byl dvakrát uvězněn, a sice v letech 1407 a 1412. Potřetí jej uvěznili Angličané po bitvě u Azincourtu v roce 1415. Po návratu ze zajetí se Ludvík, věrný francouzskému králi, připojil k Johance z Arku a mnoha dalším francouzským šlechticům během obrany Orléansu v roce 1429. Poté velel při obléhání Jargeau a zúčastnil se korunovace Karla VII. v Remeši. V roce 1435 se také zúčastnil mírových jednání v Arrasu.

Zemřel roku 1446 a byl pohřben v rodové nekropoli v kostele sv. Jiří ve Vendôme. Společně s první chotí Blankou a dalšími členy rodiny je zobrazen na vitráži ve Vendômské kapli katedrály v Chartres.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Louis, Count of Vendôme na anglické Wikipedii a Louis Ier de Bourbon-Vendôme na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík z Vendôme na Wikimedia Commons

František Bourbonský (1470 Vendôme – 30. říjen 1495 Vercelli) byl francouzský princ a hrabě z Vendôme.

Život

Jeho rodiči byli Jan II. z Vendôme a Isabela z Beauveau. Jako legitimní člen dynastie Kapetovců byl zařazen mezi tzv. prince královské krve. Po otcově smrti se jako sedmiletý stal hrabětem z Vendôme. Během jeho nezletilosti byly jeho statky spravovány jeho strýcem Ludvíkem le Joyeuse. Patřil mezi věrné stoupence Anny Francouzské a krále Karla VIII. Francouzského.

V roce 1487 se oženil s Marií Lucemburskou, vdovou po Jakubu Savojském, hraběti z Romont. Do manželství přinesla věnem velký majetek. Například hrabství Saint-Pol-sur-Ternoise a Soissons v Pikardii.

František Bourbonský zemřel ve věku 25 let ve Vercelli v Itálii. Byl pohřben v kostele sv. Jiří ve Francii.

Potomci

Se svou ženou měl celkem 6 dětí:

• 1. Karel Bourbonský (2. 6. 1489 Vendôme – 25. 3. 1537 Amiens), hrabě z Vendôme v letech 1495–1514, poté od roku 1514 až do své smrti 1. vévoda z Vendôme

  ⚭ 1513 Františka z Alençonu (1490 – 14. 9. 1550 La Flèche)

• 2. Jakub (15. 7. 1490 Vendôme – 16. 8. 1491 tamtéž)
• 3. František I. ze Saint Pol (6. 10. 1491 Ham – 1. 9. 1545 Remeš), hrabě ze Saint-Pol

  ⚭ 1534 Adrienne d'Estouteville (20. 10. 1512 – 15. 12. 1560)

• 4. Ludvík Bourbonský (2. 1. 1493 Ham – 13. 3. 1557 Paříž), biskup v Laonu, arcibiskup v Sens
• 5. Antoinette Bourbonská (25. 12. 1493 Ham – 22. 1. 1583 Joinville)

  ⚭ 1513 Klaudius de Guise (20. 10. 1496 Custines – 1. 4. 1550 Joinville), 1. vévoda de Guise

• 6. Luisa (1. 5. 1495 La Fère – 21. 9. 1575 Fontevraud-l'Abbaye), abatyše z Fontevrault

Také měl nelegitimního syna:

• Jakub Bourbonský

Vývod z předků

Reference

Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme (1. července 1654, Paříž – 11. června 1712, Vinaròs) byl francouzský maršál a uznávaný francouzský vojevůdce.

Život

Byl synem 2. vévody z Vendôme a pravnukem Jindřicha IV. Byl též bratrancem svého největšího protivníka, Evžena Savojského. Do armády vstoupil v 18 letech. Samostatného velení na celém válčišti se poprvé dočkal v roce 1695, kdy vedl francouzská vojska v Katalánsku a dobyl Barcelonu. Vrchol jeho kariéry nastal za válek o dědictví španělské.

V roce 1702 byl jmenován velitelem francouzských jednotek v Itálii. Nahradil tak svého zajatého předchůdce a bývalého velitele vévodu z Villeroy, jehož výkony francouzskou armádu zcela zesměšnily. Ani Vendôme však nedokázal splnit zadaný úkol a zničit síly Evžena Savojského, který jej zaskočil a porazil v bitvě u Luzzary. Porážka však nebyla nijak výrazně drtivá a Vendôme nakonec zvládl i komplikovanou situaci poté, co Savojsko přešlo na stranu protifrancouzské koalice. Postupně zatlačil savojsko-habsburské jednotky do hluboké defenzívy, vytlačil je z většiny severní Itálie a oblehl Turín. Hodně mu přitom pomohlo, že Evžen Savojský byl z Itálie odvolán a vedl habsburská vojska na území Říše.

V roce 1705 se Evžen Savojský do Itálie vrátil a Vendôme dosáhl svého vrcholného úspěchu, když jej porazil v bitvě u Cassana, čímž zahladil předchozí debakly svých španělských spojenců a svého bratra, velkopřevora (jde o jedinou jednoznačnou porážku ve významné bitvě, kterou kdy Evžen Savojský utrpěl). O rok později Evžen využil značného navýšení svých finančních prostředků a posílení své armády a vyrazil na pomoc obleženému Turínu. Vendôme se mu pokoušel přehradit cestu a zastavit jej, byl však obelstěn a obejit. Nakonec se vrátil k Turínu rozhodnut si tam na Evžena počkat, než ale mohlo dojít k bitvě, byl odvolán, aby zreorganizoval francouzské síly v Nizozemí poté, co utrpěly zdrcující porážku v bitvě u Ramillies. Nebyl však jmenován velitelem, stal se mentorem Malého dauphina. Vztahy mezi oběma muži nebyly příliš dobré, nezkušený mladý vévoda se často spoléhal na vlastní vojenské poradce a na královo nabádání, aby pozorně naslouchal radám od Vendôma a řídil se jimi, příliš nedbal.

V roce 1708 zahájila francouzská vojska v Nizozemí mohutnou a nečekanou ofenzívu. Ta zaskočila protifrancouzskou koalici, ale Marlborough s Evženem (který se mezitím stihl velice přesvědčivě vypořádat s Vendômovými náhradníky v Itálii) zareagovali překvapivě rychle a 11. července se pochodové formace obou obrovských armád srazily u Oudenaarde. V nastalém boji, který byl charakteristický zejména naprostým zmatkem, kulminovaly spory mezi francouzskými veliteli natolik, že se Vendôme a Vévoda burgundský chvílemi v podstatě ignorovali a každý řídil své jednotky po svém, což nakonec vyústilo ve zdrcující porážku a pouze noc zachránila francouzská vojska před obklíčením a naprostým zničením.

Spory pokračovaly i po bitvě a vyústily ve Vendômovo odvolání. Po krátké pauze byl poslán do Španělska jako velitel vojsk Filipa V., kde dosáhl svého posledního velkého úspěchu, když porazil vojska protifrancouzské koalice v bitvě u Villaviciosy. 1. červenec 1712 ve Vinaròs náhle zemřel.

Vývod z předků

Reference

Související články

• vévoda z Vendôme
• války o dědictví španělské

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme na Wikimedia Commons

Antonín Navarrský (22. dubna 1518 La Fère – 17. listopadu 1562 Les Andelys) byl sňatkem s Janou III. Navarrskou králem Navarry od roku 1555 do své smrti. Byl prvním panovníkem z rodu Bourbonů, kterého byl hlavou od roku 1537. Jeho synem byl Jindřich IV. Francouzský.

Rodina

Narodil se v La Fère v Pikardii ve Francii, jako syn Karla Bourbonského, vévody z Vendôme, a jeho manželky, Františky z Alençonu. Byl starším bratrem Ludvíka I. de Condé.

Manželství

Dne 20. října 1548 se v Moulins oženil s Janou III. Navarrskou, dcerou Jindřicha II. Navarrského a jeho manželky Markéty z Angoulême. Sňatkem se stal králem Navarry, hrabětem z Foix, Bigorre, Armagnacu, Périgordu, a vikomtem z Béarn. Bylo oznámeno, že se do něho Jana zamilovala, ale jeho další činy ukázaly, že jí byl nevěrný. Jižní území Navarrského království bylo v roce 1512 obsazeno Španělskem, což se snažil změnit. Byl připraven něco obětovat svým politickým zájmům.

Náboženství

Nemohl se rozhodnout pro náboženství, a tak své přesvědčení oficiálně několikrát změnil. Jeho návrat ke katolictví ho rozdělil s jeho manželkou a vyhrožoval, že ji zapudí. Měl poměr s Luisou de La Béraudière de l'Isle Rouhet, „la belle Rouet“, se kterou měl syna Karla, arcibiskupa z Rouenu.

I když byl jeho bratr Ludvík I. de Condé hlavou protestantské frakce, strávil většinu svého života v boji za krále Francie. Kateřina Medicejská, regentka za svého syna Karla IX., ho v roce 1561 jmenovala generálporučíkem království. Když jeho žena v roce 1562 dovolila hugenotům vydrancovat kapli Vendôme a kostely ve městě, vyhrožoval, že jí pošle do kláštera. Nalezla útočiště v Béarn. Byl ješitný a vrtkavý.

Byl smrtelně zraněn při obléhání Rouenu dne 13. listopadu 1563. Zemřel v Les Andelys, v Eure.

Potomci

Se svou manželkou, Janou, měl několik dětí:

• 1. Jindřich (21. 9. 1551 – 20. 8. 1553), vévoda z Beaumontu
• 2. Jindřich IV. (13. 12. 1553 Pau – 14. 5. 1610 Paříž), král Navarry od roku 1572 a král Francie od roku 1589 až do své smrti

  I. ⚭ 1572 Markéta z Valois (14. 5. 1553 Saint-Germain-en-Laye – 27. 3. 1615 Paříž), rozvod 1599

  II. ⚭ 1600 Marie Medicejská (26. 4. 1575 Florencie – 3. 7. 1642 Kolín nad Rýnem)

• 3. Ludvík (1555–1557), hrabě z Marle
• 4. Magdaléna (*/† 1556)
• 5. Kateřina Bourbonská (7. 2. 1559 Paříž – 13. 2. 1604 Nancy), v letech 1576–1596 vládla jako regentka v knížectví Béarn

  ⚭ 1599 Jindřich II. Lotrinský (8. 11. 1563 Nancy – 31. 7. 1624 tamtéž), vévoda lotrinský od roku 1608 až do své smrti

Vývod z předků

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine of Navarre na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Navarrský na Wikimedia Commons

Alžběta de Bourbon (srpen 1614, Paříž – 19. května 1664, Paříž) byla vnučka Jindřicha IV. Francouzského a vévodkyně z Nemours.

Život

Alžběta se narodila v Paříži jako dcera Césara de Bourbon, vévody z Vendôme, uznaného syna Jindřicha IV. Francouzského a jeho oficiální milenky Gabrielle d'Estrées. Její matkou byla princezna Františka Lotrinská, dcera a dědička Filipa Emanuela, vévody z Mercœur, rivala Jindřicha IV. Její matka byla z vlastního práva vévodkyní z Mercœur a Penthièvre a největší dědičkou své doby.

Alžběta, před sňatkem oslovována jako Mademoiselle de Vendôme, byla druhé ze tří dětí; měla dva bratry, frondéři František z Vendôme, vévoda z Beaufortu, a Ludvík, vévoda z Vendôme, jehož manželkou byla Laura Mancini, neteř kardinála Mazarina. Byli rodiči Louise Josepha de Bourbon, velmi úspěšného vojenského velitele a Maršála Francie.

11. července 1643 se v Louvru devětadvacetiletá Mademoiselle de Vendôme provdala za o deset let mladšího Karla Amadea Savojského, vévodu z Nemours. Mladý princ byl členem vedlejší větve rodu Savojských, která se usadila ve Francii. Mladý princ byl přímý potomek Filipa II. Savojského, stejně jako Alžběta. Měli spolu dvě dcery, které se provdaly za dědice savojského a portugalského trůnu, a tři syny, kteří zemřeli krátce po narození.

V roce 1652 byl její manžel zabit jejím bratrem Františkem při duelu. Alžběta ho přežila o dvanáct let a zemřela 19. května 1664 ve věku 49 let v rodné Paříži. Podařilo se jí zajistit příjem z Nemours pro své dvě dcery, ale tituly zdědili další členové rodiny.

Potomci

Za devět let manželství Alžběta porodila šest dětí, z nichž se dospělosti dožily dvě dcery:

• Marie Johanna Savojská (11. dubna 1644 – 15. března 1724), ⚭ 1663 Karel Emanuel II. Savojský (20. června 1634 – 12. června 1675), savojský vévoda, hrabě z Aosty, Genevy, Moriany a Nice, titulární král Kypru a Jeruzaléma
• dcera
• Marie Františka Isabela Savojská (21. června 1646 – 27. prosince 1683),

  ⚭ 1666 Alfons VI. Portugalský (21. srpna 1643 – 12. září 1683), portugalský král v letech 1656–1675, sňatek anulován už následujícího roku

  ⚭ 1668 Petr II. Portugalský (26. dubna 1648 – 9. prosince 1706), portugalský regent a král od roku 1675 až do své smrti

• Josef Savojský (*/† 1649)
• František Savojský (*/† 1650)
• Karel Amadeus Savojský (*/† 1651)

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Élisabeth de Bourbon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Bourbonská na Wikimedia Commons

Jan VIII. (II.) (1425 – 6. ledna 1478) byl hrabě z rodu Bourbonů. Hrabětem z Vendôme byl od roku 1466 až do své smrti.

Jeho otcem byl Ludvík z Vendôme, matkou Jana z Lavalu. Jako dvořan krále Karla VII. Francouzského bojoval proti Angličanům v Normandii a Guyenne. Osobně se připojil k Ludvíku XI. i když nebyl v jeho přízni. Stáhl se na zámek Lavardin, jehož stavbu dokončil.

Rodina

Roku 1454 si vzal Isabelu z Beauvau, která byla dcerou Ludvíka z Beauvau, senešála z Anjou a Markéty z Chambley. Měli osm dětí:

• Jana, manželka hraběte Ludvíka z Grandpré
• Kateřina, manželka Gilberta z Chabannes
• Jana Bourbonská-Vendôme
• Reneé
• František, hrabě z Vendôme (1470–1495)
• Ludvík, princ z La Roche-sur-Yon
• Šarlota, manželka hraběte Engelberta z Nevers
• Isabela, abatyše klášteře sv. Trojice v Caen

Jan měl také dva nelegitimní syny:

• Ludvík, biskup v Avranches
• Jakub, guvernér z Valois a Vendemois, byl předkem Gabriely d'Estrées, milenky Jindřicha IV. Francouzského.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John VIII, Count of Vendôme na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan VIII. z Vendôme na Wikimedia Commons